Kázání: Jsem dobrý v neustálém pádu

„Kroky dobrého člověka řídí Hospodin a v jeho cestě má zalíbení. I kdyby upadl, nebude zcela sražen, Hospodin ho podpírá svou rukou“ (Žalm 37:23-24).
Chtěl jsem přinést poselství, které by nás povzbudilo, když uzavíráme jeden rok a připravujeme se na vstup do dalšího. Moje mysl upoutala tato Davidova slova v Žalmu 37. Ve skutečnosti jsem je používal k povzbuzení několika lidí, kteří procházeli těžkými časy, a myslel jsem si, že pravda v tomto textu pomůže nám všem.
Jedno konkrétní slovo z našeho textu mi utkvělo v paměti. Je to slovo „ačkoli“, které stojí na začátku verše 24: „I kdyby upadl.“ Některé překlady říkají „Když upadne“. Všimněte si, že se nepíše „Jestliže upadne“. Je velký rozdíl mezi „když“ a „jestliže“. To druhé uvádí pravděpodobnost; to první deklaruje jistotu. David chápal, že všichni věřící nakonec upadnou. Klopýtáme, ztrácíme cestu, bojujeme a někdy na své cestě zakopneme a upadneme. Nikdo není vyňat. Všichni dříve či později padneme. Všechen rozdíl je v tom, co se stane, když upadneme.
Učení tohoto textu můžeme shrnout do dvou jednoduchých tvrzení:
I. Bůh určuje každý náš krok – dobrý i špatný, šťastný i smutný, pozitivní i negativní.
Sloveso „nařídil“ je v původní hebrejštině velmi silné. Znamená to něco založit tak, aby to mělo pevný základ. Přísloví 16:9 nám říká, že „člověk v srdci plánuje svou cestu, ale Hospodin určuje jeho kroky.“ Stejná myšlenka jako náš text. Většina z nás ví, že Bůh „řídí“ naše kroky (Přísloví 3:6). Ale toto sloveso je ještě silnější. Bůh nejen „řídí“ naše kroky, ale také „určuje“ nebo „nařizuje“ nebo „přikazuje“ naše kroky. To zahrnuje naše vycházení i vcházení, uléhání i vstávání, bdění i spaní, nakupování i prodávání, mluvení i naslouchání, chůzi i řízení. Protože je Bůh, u něj nejsou žádné nehody. Božímu dítěti se nikdy nic nestane štěstím, náhodou ani osudem. Žádná okolnost – ať už dobrá nebo špatná – nás nemůže potkat bez Božího určeného záměru pro nás.
Všichni se zajímáme, co přinese nový rok. Co se stane v roce 2026? Bude to pro nás osobně dobrý, nebo špatný rok? Tuto otázku jsem pečlivě zkoumal a znám odpověď: Příští rok bude velmi podobný tomuto. V některých ohledech to bude jako obvykle. Budete mít dobré i špatné dny. Zažijete vítězství i porážky. Chvíli budete nemocní a většinu času budete zdraví. Některé z vašich modliteb budou vyslyšeny; některé ne. Některé z vašich snů se splní; některé se roztříští o skály tvrdé reality. Některé z vašich plánů se uskuteční; jiné zůstanou nedokončené. Zjistíte, že někteří z vašich přátel tu budou, když je budete potřebovat. Jiní vás zklamou, když je budete potřebovat nejvíce. V mnoha ohledech bude život příští rok stejný, protože všichni čelíme stejným neustálým výzvám v našem chození s Pánem. Ale vězte toto: Vaše kroky v nadcházejícím roce jsou „řízeny“ Pánem. On má na starosti detaily vašeho života.
II. Bůh slibuje, že když padneme, nebudeme zcela zničeni.
Některé verze říkají: „I když klopýtne, nepadne.“ Představte si stezku, která se vine hustým lesem. Když poutník kráčí vpřed, nevidí skálu pohřbenou těsně pod povrchem, a tak zakopne a spadne na zem. Nebo zakopne o kořen, nebo nevidí náhlý sráz ve stezce. Když je cesta úzká a klikatá, je někdy těžké nepadnout. Život je takový. Všichni v mnoha ohledech klopýtáme. Slovo přeložené jako „zcela zničen“ znamená být vržen střemhlav do hluboké jámy. To se stane, když stojíte u Velkého kaňonu a díváte se přes okraj, z výšky 900 metrů, a někdo vás zezadu strčí. Až konečně dosáhnete dna, neoprášíte se a budete pokračovat dál. Byli jste „zcela zničeni“. Bůh slibuje, že se to vám ani mně nestane. I když příští rok můžeme čelit zoufalým, život měnícím okolnostem, Bůh nedovolí, abychom byli zcela zničeni. Nemůže se stát nic, co by přerušilo náš vztah s ním.
Důvod je jasný. Podpírá nás svou mocnou rukou. Představte si otce, který jde se svým malým synem po boku. Existují dva způsoby, jak se otec a syn mohou držet za ruce. Malý chlapec může natáhnout svou malou ruku, aby uchopil otcovu obrovskou ruku. To funguje, dokud dítě nezakopne a není nuceno otcovu ruku pustit. Ale pokud otec položí svou obrovskou ruku kolem malé ruky svého syna, chlapec je v bezpečí, ať se stane cokoli, protože otcova ruka ho podpírá. Může zakopnout, ale otcova ruka ho „podpírá“.
Všimněte si, že „pád“ může být pád do potíží, neštěstí nebo katastrofy, nebo to může být pád do vážného morálního hříchu.