​Kázání: Umírání sobě samému


Podstata „existence“ bytosti souvisí se skutečností, že je „živou realitou“ – pokud již člověk nemá funkce vitality, říká se, že „již neexistují“. Takže podstatou „smrti“ je nepřítomnost „života“ – proto když člověk zemře, „přestane existovat“. Přenést argument do duchovní sféry, když někdo „duchovně zemře sám sobě“, přestane já existovat – to znamená, že JÁ JIŽ NENÍ DŮVODEM SVÉ EXISTENCE. Jako takový se jednotlivec již nezajímá o „svou vlastní vůli nebo štěstí“, protože již není v obraze... již není středem svého vlastního malého vesmíru... již nepokračuje v zařizování svět kolem sebe.

Jedinec, který „sám sobě umírá“, chápe, že ho Bůh stvořil z nějakého důvodu; že je součástí Božího plánu se světem. Aby mohl být Bůh použit, musí pochopit podstatu toho, kým nyní skutečně je, a jak ho Bůh může použít. Každé pravé Boží dítě chce být Bohem použito k uskutečnění jeho záměrů ve světě – Ježíš řekl: „Tím je oslaven můj Otec, že ​​nesete mnoho ovoce, a tak se prokážete, že jste mými učedníky“ (J 15,8). . To je podstata Božího plánu – jsme spaseni, abychom přinášeli ovoce; stvořeni v Kristu Ježíši k dobrým skutkům (Ef 2,10). Přinášíme ovoce, když Kristus žije svůj život v nás a skrze nás (J 15,5; Gal 2,20). Apoštol Pavel řekl: „Žít je pro mě Kristus a zemřít zisk“ (Flp 1,21). Pán chce, abychom žili zbožný a duchovně produktivní šťastný život.

Světová filozofie říká ŽIJ PRO SEBE... ale Boží Slovo říká UMŘÍT SEBE! Mnoho lidí přišlo za Ježíšem a žádalo, aby se stali Jeho učedníky, ale většina z nich se odvrátila, protože nebyli ochotni vydat se Kristu; čili učinit ze sebe „otroky Krista“ (Lk 14:26, 33; 16:13; Řím 12:1; 1 Kor 6:19-20; 1 Pet 1:18-19). Ježíš řekl: „Kdo miluje svého otce nebo matku nebo sebe více než mne, není mě hoden“ (Mt 10,37-39). Tak Pavel řekl: „S Kristem jsem ukřižován; už nežiji já, ale žije ve mně Kristus“ (Gal 2,20).

Literární démon C. S. Lewis „Screwtape“ má co říct. Říká svému mladému synovci, že lidé se jen zřídka modlí za to, za co se po nich Bůh chce modlit – prostě chtějí dostatek milosti, aby je překonali v určité chvíli nebo chvíli potíží... vykouzlí vizi budoucnosti, kterou chtějí, a prosí o ni. ten výsledek. Vytrvale omotávají své nervózní ruce kolem volantu života, jako by „tentokrát to půjde, jen když ho sevřou pevněji“. Nejtěžší modlitba, kterou můžeme vyslovit, je: „Ne má, ale tvá vůle se staň. Naše rozhovory s Bohem pravidelně přeskakují naše intelektuální předsevzetí „nežádat o věci“ a přistanou přímo na vyjednávacím a prosebném stole. Zdá se, že to nejlepší, co můžeme udělat, je dospět ke kompromisu mezi tím, co víme, že je intelektuálně správné, a kvílením protestů, které v nás leží.

Poslušnost není snadná. Někdy se naší tělesné mysli nelíbí představa, že Bůh má svou cestu a my ji posloucháme – je přirozeností člověka „chtít, aby věci šly jeho cestou“. Když věci nejdou tak, jak jsme si naplánovali... když na naši přehlídku prší... když nám někdo řekne něco neslušného... když se náš svět obrátí vzhůru nohama... když nás obtíže a okolnosti příliš zatěžují. . Když nás odmítnou kvůli povýšení... když nedostaneme to, na čem jsme tak tvrdě pracovali – dlouhé a krátké ze všeho je, „trápí nás to!“. "Špatně nás to drhne!" "Zlobí nás to!" Zde je skutečný problém: To, že žijeme život v poslušnosti, naši situaci automaticky nezlepší. Většina věřících si myslí, že poslušností se mraky rozplynou a obloha zmodrá... jejich finanční problémy zmizí a jejich malé hnízdečko znovu poroste... jejich fyzické slabosti zmizí a jejich zdraví se opět vrátí. Někdy se tyto věci mohou stát, ale jindy ne. Je Bůh stále dobrý? Absolutně. To také uzavřeme: být v Boží vůli je mnohem lepší než být mimo Boží vůli. Tajemství „života plného radosti“ nespočívá v nepřítomnosti bolesti nebo v dožadování se vlastní cesty, ale v „umírání sobě samému“ a přijímání Boží vůle. Podřízení se vůli Boží ve vašem modlitebním životě lze vyjádřit slovy:

„Otče, Ty rozumíš mému srdci, mým potřebám a mé modlitbě lépe, než jim sám rozumím. Víš, že mé duchovní potřeby daleko převažují nad jakýmikoli fyzickými nebo časovými potřebami, které mohu mít, a vím, že Tvá vůle, která se mi v životě stane, dá smysl, účel a naplnění přesahující cokoliv, o co bych mohl požádat nebo čemu bych porozuměl."

Co to znamená zemřít sobě?

Ježíš popsal proces „umírání sobě“ („popírání sebe sama“) jako součást následování Ho – „Pokud chce někdo jít za mnou, musí zapřít sám sebe, vzít svůj kříž a následovat mě!